Rozjímání, odhodlání a seberealizace aneb co mají společného?

Co mají společného rozjímání, odhodlání a seberealizace? Asi záleží na tom, jak k pojmu a k jeho vyložení přistoupíme... Buddhista by mohl říci, že meditace povede k sebepoznání, k harmonii, k osvícení nebo k vyhasnutí (nirváně). Tedy k rozpuštění svého "já" (ega) i se svými tužbami, potřebami a utrpením. Křesťanský mystik by mohl říci, že modlitba a odříkání by mohlo vést k jednotě s Bohem, k mystickému prožitku, k prostoupení Duchem svatým a ke Kristově lásce. Někdo jiný (pragmatik, ateista, psycholog atd.), by mohl říci, že relaxace, zastavení se a promyšlení si čehokoli může vést k určitému nadhledu, k ujasnění si myšlenek, pocitů či záměrů a povede k uvolnění.

Ať tak či onak, všichni 3 by se mohli shodnout na tom, že rozjímání, ať ve formě meditace, vzývání "vyšší" síly nebo relaxačního cvičení, má velkou hodnotu. A tím spíš v dnešní "zrychlené" době, v době multitaskingu, přeplněných kalendářů, věčně na sebe upozorňujících sociálních médiích a reklam, které nedokážeme všechny ani stíhat či vědomě registrovat. Žijeme v jakémsi informačním a podnětovém šumu, který neustále vyžaduje naši pozornost. A naše pozornost se zahlcuje a přetěžuje. Se ztrátou pozornosti a uvědomění ztrácíme i mnoho energie, času a životního zacílení.

Když si uvědomíme, kam jde naše pozornost a myšlenky, poznáme, kam jde i naše vědomí a energie. A pokud naše vědomí je vztahováno k něčemu, čemu nedokážeme odolat nebo neprojde uvědoměním, může dojít k ovlivnění a k programování naší mysli. Podprahové vnímání, opakované myšlenky, sugesce, nekriticky přijímané názory nebo různé marketingové, věroučné a ideologické impulzy mohou naši mysl vést tam, kam si to přeje někdo jiný.  Ten, kdo si neudrží vědomou pozornost a jas ve své mysli, je do určité míry  nevědomým a zmanipulovatelným. A tím spíš je to problém dnešní doby, kdy z každé strany na nás něco volá a upozorňuje nás. Může to být mobil, Facebook, ale i reklamy, lidé kolem, ale také naše neposlušná mysl, která si neustále vyžaduje naši pozornost. A tím naši pozornost také zahlcuje. Ale kdy být naprosto pozorný a vědomý? Je důležité rozlišovat, selektovat. Mysl ve svém "bloudění" a "plynutí" může být velkým darem, pokud chceme něco zajímavého a nového vytvořit, nebo když potřebujeme něco analyzovat a vyhodnotit, když se potřebujeme něco naučit, pochopit, vysvětlit atd. Ale jenom když to chceme. Ne samovolně bez kontroly a přání. Nevycvičená mysl je totiž hrozbou, kdy nás začne svými rozmary ovládat. Může nás neustále zahlcovat svými obsahy, které nechceme. U některých lidí je chaotická mysl tak neukázněná, že vytváří katastrofické scénáře, je paranoidní, ulpívající k určitým tématům a podnětům atd. A navíc myšlenky vytvářejí naše pocity (a naopak). Takže když myslíme na věci, které nás děsí, vytváří tyto myšlenky pocity strachu a úzkosti. O tom více v dalších článcích.

Kvůli těmto zmíněným i dalším důvodů je důležité "rozjímat", kontemplovat, relaxovat nebo meditovat. Nazývejme si to každý, jak chceme. Prostě zkusme občas setrvávat v blahodárném stavu "alfa". Je mnoho druhů meditací, řízených a neřízených relaxací, rozmlouvání se sebou, se svým nitrem, s druhým člověkem nebo s Bohem na vědomé úrovni. Vše působí blahodárně (pokud jsme schopni rozjímat průběžně a nejsme kvůli hlubokým emocionálním nánosům zablokovaní - při intenzivní neřízené katarzi by mohlo dojít k dekompenzaci, traumatizaci, neurotizaci i k psychotickým stavům).

Takové rozjímání nás vede k velice potřebnému zastavení, k ujasnění si našich záměrů, myšlenek, pocitů, ale také ke zklidnění, k sebe-vědomí a dodá nám potřebnou energii. Energii k pokračování, k zastavení nebo ke změně. Takové zastavení je nedílnou součástí uvědomělého života. Vědomě řízeného života. Vše kolem - i naše mysl - má tendenci "vláčet" nás po všech čertech: "teď se podívej na tuto sms, koukni na tuto reklamu, jdi koupit tento výrobek, reaguj na tohoto člověka, jdi udělat to a to..." až zapomeneme udělat to důležité, na co nám možná nezbyde čas a energie. Na ty nejdůležitější věci, které nevyžadují tolik naší pozornosti. Takové, které na nás "neútočí" svým naléháním. V rozjímání nalezneme potřebný pokoj, smysl našeho konání, uvědomění sebe sama a nalezneme potřebnou vnitřní sílu.

A jak rozjímání souvisí s odhodláním a seberealizací?
V rozjímání se můžeme vrátit k tomu, co je našim posláním, k našim hodnotám, k našim cílům nebo se jen tak ponořit do stavu "bytí". A zde můžeme najít sílu a směr, kudy se vydat. V jednu chvíli nám rozjímání pomůže zbavit se nepříjemných myšlenek a pocitů, abychom nalezli klid a odpočinek od "vnější a vnitřní bouře". Jindy toto "odstřižení" od vnějších podnětů využijeme jako jakýsi vnitřní "brainstorming", který nám přináší z našeho "předvědomí" a možná i z našeho nevědomí nespočet impulzů - myšlenek, obrazů, pocitů a pomůže nám, aby si některé věci "sedly", propojili se a našli potřebné řešení. Mám s tímto "rozjímáním" velmi dobré a bohaté zkušenosti. Navíc je to velmi příjemná a osvěžující činnost. Doporučuji praktikovat ideálně o samotě a v klidném prostředí. Po jistém opakování je cesta tvůrčí kontemplace před každým, kdo otevře dveře své mysli. A cesta k seberealizaci může začít...