CESTY K VNITŘNÍ SÍLE

Vnitřní síla je stav mysli, který ovlivňuje kvalitu našeho života. Je výchozím bodem našeho štěstí a seberealizace. Souvisí s pojmy jako je sebe-vědomí, síla vůle, vnitřní odolnost nebo resilience. Skládá se z pramínků vlastností, schopností a vnitřních postojů, jenž ovlivňují naše prožívání, vnímání a chování. Pěstování takovéto vnitřní síly by měl být jedním z hlavních cílů člověka zabývajícím se seberealizací. Není totiž lepšího spojence na cestě životem než jsem já sám. Mít možnost opřít se o sebe, spolehnout se na sebe a důvěřovat si je základ zdravého života. Jakkoliv se to na první pohled zdá být sebestředné a nepokorné, naše vnitřní síla není jen o nás samotných. Rád vám ukážu tyto pramínky vnitřní síly, které se snažím u sebe pěstovat.

V tomto článku budu trochu spoléhat na to, že čtenář již přečetl mé předchozí články. Respektive články zaměřené na seberealizaci, články o agresivitě, o meditaci, o dualitě a o lásce. Jsme totiž na cestě. A postupně odhaluji další a další souvislosti na rozsáhlé cestě seberealizace. Kousek po kousku, krůček po krůčku. Rád bych navázal na to, že v sobě (a ve světě) máme protichůdné síly. Síly, které nás omezují a síly, které nás posilují. My jsme do světa vstoupili jako hmotné bytosti vymezené v prostoru, s určitou výbavou a možnostmi realizovat se ve světě. Podle toho, o co usilujeme, čemu se bráníme nebo čím jsme ovlivněni, se měníme. Vědomě nebo nevědomě. Máme svoji identitu a vnitřní integritu. Máme jasné vědomí a skryté podvědomí, jenž nás ovlivňuje a ovládá. Máme své potřeby a tendence. Svá vnitřní zranění a ego-obranné mechanismy. Na jednu stranu se snažíme se vším v lásce splynout, na druhou stranu se snažíme vůči světu vymezit, projevit se a změnit ho ku obrazu svému. Někdy převládnou konstruktivní síly v nás, jindy zase destruktivní síly. Je to hra s emocemi a myšlenkami, postoji a vlastními hodnotami, zdravými návyky a zlozvyky. Jsme hříčkou pudů a naučených "doplňků". S výčtem bych mohl pokračovat a zároveň neobsáhnout komplexitu a složitost lidského života. To není záměrem ani to není v mých silách. Chci tím poukázat na mnoho sil v našich životech, respektive na mnoho sil uvnitř nás. O těch vnějších jsem ještě nemluvil (přírodní zákony, společnost a její normy, politika, ekonomika, geografické odlišnosti, kultura, náboženství atd.). Aby se každý úspěšně vypořádal se svým životem (úspěšně znamená ku vlastní spokojenosti, bez větších ztrátách na zdraví, s vytvořenou přidanou hodnotou díky vlastnímu potenciálu), je potřeba pěstovat vlastní vnitřní sílu.

Tato vnitřní síla nás udržuje pohromadě, ve zdraví, životaschopné a produktivní. Díky ní nás ostatní nezašlapou do země, nebudeme tolik zmanipulovatelní a nebudeme se tolik hroutit. Je to jakýsi souhrn položek, jak jsem uvedl v úvodu. Ale než se pustíme do vyjmenovávání jednotlivých pramínků nebo trsů pramenů vnitřní síly, podíváme se na téma z pohledu principu duality. V článku OHEŇ a VODA jsem popisoval dva protichůdné a doplňující se principy. Lásku považuji svým založením bližší spíš k principu Vody. Moc a sebeprosazení včetně strachu, agrese a nenávisti spíš k principu Ohně. Stejně tak si uvědomuji, že Láska má v sobě dynamický prvek. Jin a Jang v sobě vždy obsahují i prvek opačného pólu, který však není dominantní.

Lásku pokládám za nejvyšší hodnotu a sílu, stejně tak pokládám destrukci, nenávist a strach za stejně mocné síly, které ve většině případech za hodnotné nepovažuji. Ale ony svojí hodnotu mají, i když to často nechceme slyšet. Mají svůj důležitý význam, pokud je jejich míra přiměřená a adekvátní situaci. Stejně jako jakákoli emoce, pokud je zdravá - uzdravená (viz článek o emocích). Vezměme v potaz myšlenku, že zde jsou dvě silné protichůdné energie - přitažlivá a odpudivá - ve všem. Obě energie mění lidské mysli, chování, ale i společnosti a celý svět. Jak na mikro úrovni, tak na makro úrovni. V podstatě ovlivňují celý vesmír. Tyto energie se snaží být v rovnováze. Občas se vychýlí jedna, jindy druhá. Tvořivá a sbližující energie musí mít své meze, aby se nerozplynula v jednom nejasném nediferencovaném bahně. Musí mít formu, hranice a uchopitelnost. Stejně tak nemůže být nekonečný rozpad, destrukce a přeměna (více ve článku Oheň a Voda). Člověk by se měl naučit přijmout a ovládat obě energie a zdravě s nimi balancovat.

Mějme hypotézu, že chceme pěstovat nekonečnou lásku, pochopení a soucit. Co by se stalo, kdybychom takto postupovali k celému lidskému, živočišnému a rostlinnému světu? Chvilku hádejte. Co by se stalo, kdyby pravěký člověk necítil strach, když chodil lovit mamuta nebo se potkal s nebezpečnou šelmou? Co by se stalo, kdyby člověk neměl respekt a pokoru vůči živlům a přírodním zákonům? Všechny odpovědi vedou k témuž: ke smrti. Pokud bychom cítili pouze lásku a přestali bychom být obezřetní, zahynuli bychom. V přírodě velmi brzy. Ve vyspělé společnosti je to složitější a dlouhodobější proces. Šlo by to asi takto: jelikož miluji všechny lidi a všechno, věřím, že má láska mě v lásce udrží a nic zlého se mi nestane. Jelikož všechny miluji, rozdám se. Přestanu řešit přízemní věci, nebudu platiti povinné poplatky, zadlužím se a dostanu se třeba do exekuce. Cesta na ulici se blíží. Jako bezdomovec občas něco vyžebrám, ale lidi už nepřitahuji. Naopak je odpuzuji svým pachem a špínou. Možná někdo ještě zahlédne tu laskavou a svobodnou jiskru v mých očích a možná mi někdo pomůže, ale společnost mě bude chtít udržet na svém okraji.

Nejsem proti laskavosti a proti principu lásky obecně. I když to byl absurdní příběh zahnaný do extrému, je na něm vidět, že pokud se nestaráme i o sebe, o své potřeby a o "přízemní" věci, skončíme špatně. Láska pro mě je vysoký princip, který dává mému životu hodnotu a smysl. Ale ne jenom láska. Je však jednou z nejdůležitějších hodnot. Podstatné je uvědomit si, že láska může zvítězit nad strachem, hněvem a agresí jen tehdy, pokud je silná. Respektive silnější než ostatní zmíněné tendence a emoce. Pokud je láska v nás slabá, nejistá a nestabilní, ostatní "negativní" tendence ji přemůžou.

Silný člověk je jak naplněný láskou, tak smířený se svými dalšími silami, které přijal. Tyto síly mu pak slouží a nejsou s ním v rozporu. Má je ve své moci. Takový člověk je schopný tyto protichůdné síly ve správný okamžik využít. Láskyplný, pečující a podporující člověk (aniž by si tím něco dokazoval a kompenzoval) může být opravdu laskavý jen z pozice síly - velikosti. Nemluvím zde o zamilovanosti nebo o laskavém chování, ale lásce jako o kvalitativně vyšším stavu vědomí (pocit hlubokého míru, souznění a přijetí) - o duchovním rozměru lásky. Láska musí člověka naplnit. Člověk naplněný láskou vyzařuje jinou kvalitu energie, která ovlivňuje jiné lidi. Možná jste zažili setkání s Dalajlamou nebo s osvíceným guruem. Člověk naplněný Láskou vás v přímém kontaktu svou Láskou ovlivňuje a jaksi nakazí. Své negativní pocity a bloky rozpouštíte. Důvěra v dotyčného se prohlubuje. Mír a naději v nitru pociťujete silněji. To je ta všeobjímající nesobecká láska, kterou křesťané nazývají Agapé.

Lásku také můžeme definovat jako silný pocit sounáležitosti, pohroužení se do radosti a nesobecké laskavosti. Je to stav bytí, stav mysli a srdce. Láska je ale také činem - činem péče, podpory a také zamezení těchto kvalit. Láska, pokud má být důležitým aktem pro rozvoj a zrání druhého, musí být někdy tvrdá. Tedy aby mu pomohla. Když rodiče rozmazlují a přehnaně chrání své děti, ubližují mu. Záměr může být dobrý, ale důsledek je katastrofální. Takové dítě si v životě nevěří, je ustrašené, má vyhýbavé chování, nedokáže se prosadit a svobodně projevit. Často bývá závislé na podoře a péči druhých, neboť se z něho nevyvinul samostatný zralý jedinec. Proto láska musí být někdy "tvrdá" a nedopřávat vše. Láska musí mít hranice a také hranice dávat, usměrňovat, zakazovat, někdy pevně držet a nepustit. Dokud dítě není na další lekci připravené. Vše má svůj čas. Ani dítě by nemělo předbíhat své životní lekce. Láska je moudrá a silná, ne naivní a slabá. A bere v potaz individuální rozdílnosti a potřeby.

Je tedy síla Lásky a je síla Odporu (agrese, nenávist, strach). Obě k životu potřebujeme. Bez jedné síly bychom byli zranitelní a neúplní více, než je nutné. Silný člověk má tyto síly v harmonii, respektive neodstraňuje (nepotlačuje) ani jednu z nich. Silní lidé vzbuzují respekt, někdy i obavy. A je to pochopitelné. Kdo je vnitřně a vnějškově silný, má moc. Kdo má moc, rozhoduje o sobě a ovlivňuje dění venku. Kdo ovlivňuje dění, může ovlivnit i ostatní lidi. A z toho může mít nejeden člověk strach. Příznačné téma před volbami do PS. Kdo je slabý, neváží si sám sebe, nemá sebevědomí, schopnosti a vlastnosti k sebeprosazení (nebo se je bojí projevit!). Takový člověk nemá sebehodnotu, důstojnost a nedokáže se postavit za sebe, své hranice a své cíle. To, jak o sobě smýšlí a jak se prožívá, vysílá do okolního světa. A lidé se tak podobně k němu chovají a smýšlí o něm. Známe různé "chudáčky" a "oběti", které svoji nemohoucnost a slabost vyzařují do okolí. Ať je to nahrané nebo zvnitřnělé, působí to pro většinu lidí odpudivě. Vždy se najde nějaký spasitel nebo pomocník, který to myslí dobře, a chce vyvést dotyčného ze stínu jeho vlastní mysli. To je v pořádku, pokud si tím neléčí vlastní komplexy a pocit nedostatečnosti (což u pomáhajících profesí není nic neobvyklého). Takové osoby mohou vyhledávat "oběti" a přitahovat je do svého života. Mohou na těchto "obětech" uplatňovat svoji moc.

Být vnitřně silným je klíč k úspěch a k naplněnému životu. K partnerskému životu s ostatními. Kdo dokáže jít svojí cestou, odhodlaně, nadšeně a vytrvale, tomu se brány naplnění otevřou. Slabost přitahuje slabost, síla přitahuje sílu. A abychom přitahovali do života sílu, musíme se Silou stát. Čekají nás na cestě nástrahy a překážky. Když na své cestě postoupíme o kousek výš, objeví se nové a větší zkoušky, na které bychom na nižší úrovni neměli. Je to výzva a život je o výzvách. Co by to bylo, kdybychom se nemohli překonávat a svobodně si svůj život díky práci na sobě vytvářet? Vezmeme-li svůj život do vlastních rukou, máme šanci, že si ho pěkně užijeme a necháme za sebou něco opravdu hodnotného (a tím nemyslím jenom dítě, barák a další dědictví). Něco originálního, vycházejícího z našeho jedinečného poslání a potenciálu.

Pojďme se nyní podívat na trsy a pramínky tvorby vnitřní síly. Jistě po mých článcích budete schopni určit, které prameny patří k síle Vody a které k síle Ohně:

• Pěstování meditace, vhledu a nadhledu.

• Přijetí svých temných stránek, negativních pocitů a agresivity.

• Vyjadřovat své pocity, své názory a hodnoty, zdravě (přiměřeně) se prosazovat.

• Chránit své hranice.

• Pečovat o své potřeby, přání a životní sny.

• Nic nepotlačovat a zbytečně se neumenšovat.

• Uvědomovat si své priority a důležité věci a jít za nimi.

• Zasvětit svůj život něčemu krásnému, hodnotnému a smysluplnému, co nás motivuje a naplňuje.

• Využívat svých předností a potenciálu k naplňování vize a cílů.

• Být kreativní.

• Pěstování vztahů, důvěry a intimity.

• Pěstování zdravého myšlení, prožívání a přístupu (postoje).

• Pečovat a uzdravovat své vnitřní dítě, vnitřní zranění a rozpouštět svého vnitřního kritika.

• Postavit se svému strachu a přijmout ho nebo ho překonat.

• Pěstovat pokoru vůči tomu, co je v nás či mimo nás větší, silnější a co nás přesahuje.

• Mít v životě něco, co je stabilní, v čem vynikáme, o co se můžeme opřít.

• Převzít otěže a zodpovědnost za svůj život.

• Zaměřit se na změnu toho, co lze změnit.