KDY CHODIT na PSYCHOTERAPII a K ČEMU JE TO DOBRÉ?

01.12.2022


V životě jsou chvíle, kdy nás mohou zaskočit nepříjemnosti a problémy různého druhu. Buď je pro nás určitá současná situace těžko řešitelná vlastními prostředky nebo nás dostihnou stíny naší nezpracované minulosti a my už vlastními silami nedokážeme dále vzdorovat. Jsou období, kdy se už potřebujeme posunout dál a vykročit ze "začarovaného kruhu" nesnází. Možná si někdy uvědomujeme potřebu vyřešit si konkrétní životní témata nebo "bloky", které člověku mohou bránit žít svobodnější a naplněnější život. Anebo vidíme ve svém životě promarněné možnosti a výzvy, pro které jsme se v minulosti odvážně nerozhodli a nyní nám něco v našem životě brání jít za svými sny. Důvodů, proč navštívit psychoterapeuta, je mnoho. 


V čem ale spočívají konkrétní psychické (duševní) problémy, se kterými může pomoci psychoterapie? Je jich více a rád bych začal u akutních problémů, které když se řeší včas, mohou předejít rozvoji vleklých psychických problémů nebo vzniku duševního onemocnění. Proto se nejprve budeme zabývat duševní krizí a až poté "klasickými" psychoterapeutickými tématy a problémy.



Pomoc v psychosociální krizi


Člověk se může dostat do stavu psychické krize (dekompenzace), která má akutní charakter, je subjektivně velmi intenzivní a zahlcující (zde pomáhá krátkodobá krizová intervence). U takové krize, pokud není zaléčena včas, může dojít k chronickým problémům (posttraumatická stresová reakce), které se budou v životě opakovaně projevovat a kazit nám pohodu. Příčiny krizí mohou být živelného původu (přírodní katastrofy), politické (válka), somatické (závažné tělesné nemoci a jejich zvládání), psychosomatické (náhlé tělesné projevy vyvolané nezpracovanými psychickými problémy), psychické a psychosociální (vycházející z traumatizujících společenských a vztahových interakcí - např. morální odsouzení celou svojí rodinou, vyloučení z církve, vyloupený dům, rozvod, znásilnění atd.).


Lidé se do náhlé krize dostávají nejen z objektivních důvodů (reálné okolnosti, které jsou svou měrou a intenzitou zahlcující nebo reálně ohrožující), ale také kvůli subjektivním prožitkům a neschopnosti unést zátěž, změnu nebo nejistotu - jde především o pocity

  • úzkosti a strachu ve smyslu neúnosného pocitu ohrožení, nejistoty nebo zaplavení podněty, tedy obavy o život, zdraví nebo osobní integritu,
  • viny na základě neúnosné zátěže svědomí,
  • studu v souvislosti s neúnosným pocitem negativního sebehodnocení (např. nedostatečný pocit vlastní hodnoty nebo neúnosný tlak kritiky ze strany druhých)
  • hlubokého smutku a opuštění.


Intenzivní a náhlé prožívání krize, která vznikne buď nečekanou reálnou situací (přírodní katastrofa, násilný čin, vyloučení z primární sociální skupiny, rozvod, náhlé úmrtí blízkého člověka, dopravní nehoda, propuštění ze zaměstnání atd.) nebo psychickou dekompenzací na základě "zhroucení" psychických obranných mechanismů, silné ztráty "iluzí" o blízkém člověku, o sobě nebo o světě, retraumatizace, zahlcení intenzivními podněty ohrožujícího charakteru, psychotických stavů po požití drog apod.). Prožívání krizí je subjektivní a každý má různou kapacitu zvládání různých situací. To, co vyvolá krizi u jednoho člověka, nemusí vyvolat krizi u druhého. Zároveň je třeba počítat s efektem posttraumatické stresové reakce, která se projeví až opožděně třeba po několika měsících.

Často se naše psychické problémy a potíže vytvářejí plíživě a dlouhodobě. Pomalu a skoro nepozorovaně se může v člověku usazovat úzkost, pocit nejistoty, smutku, zážitky konfliktů a opakovaných frustrací. Můžeme mít pak dojem, že se vlastně nic moc neděje, tedy dokud "pohár" psychické trpělivosti a odolnosti nepřeteče nebo když naše potlačující obranné mechanismy jednoho dne neselžou a my se propadneme do krize. Lidé často podceňují první příznaky psychické dekompenzace (neschopnost či selhání organismu nebo systému vydržet a kompenzovat potíže). Příčinou "selhání" zvládání běžného života může být třeba jen nadmíra stresu, nejistoty, onemocnění nebo únava. A díky tomu se naše nezpracovaná traumata, deficity, vnitřní konflikty a destruktivní schémata tlačí z nevědomí na povrch do našeho vědomí, které s nimi nechtělo být konfrontováno. A projevy takové dekompenzace můžeme cítit skrze nepříjemné pocity úzkosti a hrůzy, psychosomatické projevy, pocity zmatenosti, dezorientace, prostřednictvím nezvyklého chování, ztráty řádu a zvyků atd. V takových chvílích je dobré, aby lidé vyhledali odbornou pomoc krizového centra nebo svého psychoterapeuta (pokud je k dispozici). Když se tento psychický stav včas podchytí, nemusí se prohlubovat a nemusí pak přinášet další potíže a utrpení. 



Pomoc s dlouhodobými psychickými a psychosociálními problémy


Psychoterapie se klasicky zabývá problémy, které už nějakou dobu trvají a jejich neúnosnost se buď stupňuje nebo stále trvá, a tak snižuje kvalitu života. Kvalitu života snižuje intenzitou nebo chroničností utrpení. Lidé se na psychoterapeuty obracejí, když

  • cítí nepřiměřenou úzkost a ohrožení, trpí fobiemi,
  • trpí depresí nebo syndromem vyhoření,
  • jsou traumatizovaní a trpí posttraumatickou stresovou poruchou,
  • trpí psychosomatickými problémy,
  • jsou na něčem nebo někom závislí (alkoholismus, drogy, gambling, citová závislost, workoholismus, závislost na nakupování, sociálních sítích a internetu, na sexu nebo pornu apod.)
  • ve svém životě postrádají smysl,
  • trápí se, cítí prázdnotu, deficity, nedokáží naplnit své potřeby a hodnoty,
  • si neumí poradit sami se sebou, postrádají sebeovládání,
  • se v sobě lidé nevyznají a má to negativní dopad na jejich život a vztahy,
  • jsou lidé v něčem nepříznivém zacykleni,
  • slyší hlasy ve své hlavě nebo vidí věci, které neexistují,
  • by se potřebovali odnaučit nefunkční a destruktivní postoje, vzorce myšlení a chování,
  • mají opakované konflikty s lidmi a nerozumí tomu, proč se jim to děje,
  • by se potřebovali naučit nové sociální a komunikační dovednosti,
  • by se potřebovali naučit se sebou lépe a konstruktivněji zacházet, aby zvládali své prožívání a výzvy okolního světa,
  • v životě opakovaně selhávají (vztahy, práce, realizace životních snů atd.),
  • potřebují být silnější, odolnější a houževnatější (pokud jsou křehcí),
  • potřebují být trpělivější, smířlivější a klidnější (pokud se špatně s věcmi vyrovnávají nebo jsou přehnaně impulzivní),
  • potřebují být aktivnější, zacílenější nebo produktivnější (pokud osoba trpí přílišnou pasivitou a neschopností realizovat se ve světě) atd.

Duševní problémy nebo neuróza jsou jako plevel, který nějaký čas roste a bere živiny z půdy ostatním květinám (důležité oblasti života). Pokud se v léčbě zaměříme "jen" na plevel rostoucí nad zemí a ten vytrhneme bez kořenů (symptom), pravděpodobně plevel vyroste po čase znovu. Možná bude jinak vypadat, možná vyroste na jiném místě, ale pravděpodobně vyroste. Ideální je řešit příčinu a vytrhnout tak problém i s kořeny. To je náročnější, zdlouhavé, ale obvykle trvalé řešení. Řešit symptom je sice rychlé a "efektivní", ale jen dočasné řešení. Proč si také myslet, že když se psychické problémy utvářejí dlouhé roky, že bude stačit jednoduchá a krátká intervence, která jako mávnutím kouzelného proutku vše vyřeší? Psychoterapie je tvrdá práce na dlouhou dobu. A pokud chce někdo do sebe opravdu investovat, tato cesta je nejlepší. 



Podpora v situacích, které nedokážeme změnit

Jedná se o situaci, kterou vlastními silami a silami blízkých lidí nedokážeme změnit a špatně je snášíme (např. nevyléčitelná nemoc, smrt blízkého člověka, změna politického systému, hospodářská krize, pandemie apod.). Jedná se o podporu ve věcech, které se špatně samotnému člověku nesou, ať už je to formou rozhovorů o smyslu života, osvojení schopnosti zvládat těžké pocity nebo hledání dílčích radostí a alternativních zdrojů, hodnot a náplní života. Lidský úděl je v důsledku tragický a tuto tragičnost z nás nikdo nesejme. Nikdo svému konečnému osudu neunikneme a můžeme v pokoře sdílet své starosti a nejistoty a naučit se vyrovnávat s životem, jaký je. Terapeut je pak spíš průvodcem a lidskou osobou, která může pomoci snášet existenciální témata a být tu pro druhého tak, jak bude třeba. 



Průvodce v oblasti osobnostního růstu a zrání


Psychoterapie je také výborný nástroj, jak si urovnat a zpracovat různá témata, která sice nejsou tak palčivá a akutní, ale stále nás do určité míry mohou sem tam ovlivňovat. Tento přístup vychází z předpokladu, že na sobě můžeme stále pracovat a že je na čem pracovat. A také, že díky tomu se můžeme posouvat a rozvíjet jako květ, který postupně svojí krásou a vůní může sdílet svoji hodnotu a být užitečný.


Jedná se o cestu sebepoznání, učení, rozvoje a způsobilosti. Každý máme své skryté stránky duše (nevědomí - kognitivní schémata, stíny, slepé skvrny apod.), které ovlivňují a usměrňují náš život a tím tak snižují okruh naší svobody. Cesta seberealizace se v tomto bodě rozvíjí do své plnosti. Můžeme se soustředit na odhalování a využívání vlastního potenciálu a odstraňovat překážky, které nám brání v našem naplnění.


Kterou cestou se zrovna Vy potřebujete nebo chcete vydat?

Jaká témata jsou ty Vaše?

Co byste v blízké době pro sebe mohli udělat, abyste byli ve svém životě spokojenější a svobodnější?