PROČ NEJSME OCHOTNI PŘIJMOUT PRAVDU?

Existuje mnoho důvodu, proč nejsme ochotni slyšet, vidět, číst a cítit pravdu. Jsou tu objektivní (obecné) důvody, které můžou být překážkou porozumění, stejně tak jako subjektivní (osobní, subjektivně prožívané) důvody, které by nám jakoby "zakazovaly" porozumět pravdě nebo nás od ní odrazovaly. To, zda jsme či nejsme ochotni přijmout pravdu, ať je jakákoli, je častěji více nevědomý proces než vědomý a souvisí více než s naším chápáním spíš s našimi negativními emocemi, s naším sebeobrazem a s pojetím světa dle našeho vnitřního obrazu. A o tom bude dnešní příspěvek.

Může se nám stát, že jednoduše nechápeme některé prvky reality, což souvisí s kognitivními funkcemi (hlavně s inteligencí). "Pravda" je příliš složitá, neuchopitelná nebo lidskými smysly a rozumem nepoznatelná. Nebo může docházet k různým zkreslením vnímání. To se týká všech lidí. Někteří géniové dokáží vidět a chápat více, než je schopen průměrně inteligentní člověk. Taková prozřetelnost dokáže vidět pod povrch různých věcí. Obecně vzato je pro nás na planetě Zemi a ve vesmíru ještě tolik nepoznaných věcí a souvislostí, že naše vědecké a kritické poznání bude mít jistě ještě na dlouhou dobu dost práce. Na druhou stranu pak máme tendence podléhat různým klamům, zjednodušením a přílišným zobecněním.

Je možné, že také nemáme dostatečné vzdělání, dobrou slovní kapacitu, vytříbenou mysl a vypěstovanou pozornost (opakem je roztěkanost a nesoustředěnost, které jsou pro dnešního člověka poměrně typické). Pokud se zajímáme o vesmír a nejsme zrovna astrofyzik, bude nám hluboké poznání alespoň zatím poznatelných aspektů vesmíru unikat. Stejně tak pokud nejsme zkušený psycholog nebo psychoterapeut, může nám mnoho uniknout na druhém člověku a díky tomu pak nechápat různé souvislosti a předpoklady určitého smýšlení, prožívání a chování. 

Mezi hlavní důvody, proč realitu nebo pravdu nechceme přijmout, řadím různé obsahy a formy sdělení, které v nás vyvolávají odpor, nechuť, strach a úzkost, protože nejsou s námi buď v souladu nebo nás silně ohrožují. Ohrožovat nás mohou z vnějšku nebo vnitřně, domněle nebo skutečně. Pojďme se tedy podívat na seznam vybraných důvodů bránící akceptaci pravdy.

• Pravda je příliš těžká, emocionálně bolí - pokud by poznání pravdy bylo příliš intenzivní, mohlo by dlouhodobě ohrožovat dobrý pocit z našeho života, z nás nebo ze světa. Můžeme se tak vyhýbat silným pocitům smutku, strachu, úzkosti, viny nebo studu. Mohlo by také dojít k traumatizaci nebo k narušení vnitřní psychické rovnováhy. A proto naše obranné mechanismy tuto "pravdu" rovnou odmítnou nebo popřou, zbagatelizují, vytěsní atd. Jedná se o situace, kdy dochází k velké ztrátě, k rozpadu původního řádu, při oznámení těžké nemoci nebo blížící se smrti. Mezi fáze umírání patří také fáze "popření" reality a našeho závažného stavu. Různí lidé se se situacemi vyrovnávají různě, ale někteří "citlivější" lidé nedokáží pravdu přijmout a "strávit". Příliš by je to vnitřně ohrožovalo a byly by vystaveni hluboké existenciální nejistotě a úzkosti. Můžeme proto preventivně (nebo již v důsledku dlouhodobého zatížení) utíkat do lehkomyslnosti a lhostejnosti.

• Pravda je podávána hrubým nebo manipulativním způsobem - pokud někdo říká pravdu, které bychom normálně věřili nebo ji přijali, můžeme odmítnout nebo pochybovat kvůli nevhodné formě sdělení. Pokud na nás někdo křičí, kritizuje nás, vyhrožuje, je agresivní nebo nás okatě manipuluje, můžeme se dostat do odporu a pravdu jakoby na truc odmítnout. Nebo preventivně odmítnout, jako bychom s přijetím pravdy od nedůvěryhodného člověka přijali i část jeho, což nechceme, protože se s takovým člověkem prostě nechceme v ničem identifikovat. Pak můžeme být podezíraví vůči čemukoli nebo z trucu odmítat v podstatě vše, co takový člověk říká. Jinou alternativou může být to, když nám takový člověk lhal, ublížil nám nebo říkal jiné pro nás nepřijatelné věci. Není to pravidlo, ale je to možnost, kterou se někteří lidé nevědomě řídí. Naopak můžeme mít tendenci přijímat skoro veškeré informace od takových lidí, ke kterým cítíme sympatie, s kterými se rozumíme, známe se důvěrně a věříme si. Pak už tolik (bohužel) nezáleží na tom, zda dotyčná osoba tématu rozumí nebo ne. Informaci spíš iracionálně od takového člověka přijmeme.

• Pravda je v rozporu s naším svědomím a sebeobrazem - pokud nám nějaká pravda (informace, zpětná vazba nebo vlastní korektivní zkušenost) má ovlivnit náš ideální obraz o sobě samých nebo nás konfrontuje s něčím, za co bychom se styděli nebo cítili vinu, můžeme mít tendenci to nepřijmout, utíkat od toho nebo to popírat. Nechceme cítit, že jsme špatní, že jsme selhali nebo že je něco naše vina. Je méně bolestivé neakceptovat "pravdu", která by nás vnitřně sžírala a nahlodávala naše křehké sebevědomí. Pokud se dozvíme, že jsme zavinili nějakou havárii nebo někdo kvůli nám trpí, můžeme mít tendenci to bagatelizovat, potlačit své sžíravé pocity, snažit se vinu rozptýlit mezi různé činitele nebo přehodit na jinou osobu (princip projekce). Přijetí zodpovědnosti pro některé lidi je pak těžkým úkolem. 

• Pravda je tak složitá, že ji nedokážeme uchopit, a proto si ji potřebujeme zjednodušit - svět je složité, nepřehledné a často nevyzpytatelné místo. Musíme často zjednodušovat informace, abychom něco dokázali uchopit a sdělovat dál. Neustále dochází k informačním zkratkám, k zobecněním a k unáhleným soudům. Dělá to každý a je to přirozené. Důvodem je rychlá a efektivní orientace ve světě. Díky tomu se můžeme cítit více bezpečně, jistěji, mít jakoby věci pod kontrolou a rychle se životem pohybovat. Máme své vyježděné reálné i mentální koleje, do kterých tendenčně sklouzáváme. Je to rychlé a bezpečné. Nové informace přijmeme, pokud jsou v souladu s našim chápáním a viděním světa. Odmítneme, pokud jsou v rozporu nebo jsou podané formou, která je pro nás nepřijatelná. Pokud nejdeme do hloubky a komplexnosti problému, můžeme díky pohodlnosti zůstat povrchní a bez skutečného pochopení. Na druhou stranu je pravda a realita natolik objemná, že se do určité míry stává lidem prostě nepoznatelná. A je třeba být alespoň trochu pokorní a smířliví s naší nedokonalostí.

• Pravda je v konfliktu s našim hlubokým přesvědčením či s naší hlubokou představou o realitě - pokud je pravda tak ohrožující pro naše sebepojetí, chápání světa nebo víru, může dojít také k popření či bagatelizace, případně k agresi vůči zdroji informací, který vytváří nesoulad. Můžeme se také uchýlit k argumentaci a "převálcování oponenta", protože kdyby dotyčný měl nad námi informační nebo morální převahu, mohlo by nás to psychicky ohrožovat. Příkladem může být to, že svět není tak pěkným, láskyplným a šťastným místem, pokud jsme takovou představu měli. Jiným případem je současná situace pandemie covidu-19, kdy se lidé svým chápáním, názory, postoji a konáním rozdělili do různých "táborů". Tyto skupiny věří různým informacím. Informace, které s nimi rezonují a připadají jim v souladu již s existujícím pojetím světa, jsou vítané, zatímco opačné argumenty jsou často apriori znehodnocované, popírané a případně se jim vyhýbají, by nedocházelo k nabourání svého "světonázoru". A tyto nůžky se dále rozevírají tím, že každá skupina naslouchá a akceptuje dále "pravdu" ze svých zdrojů informací. Přijímání a akceptování rozdílných a často i protichůdných názorů by totiž způsobovalo velkou nejistotu a případně i chaos v jejich nitru. Nevěděli by, čemu mají věřit, a proto raději budou věřit "hezké pravdě" nebo "kruté pravdě", aby nebyli vystaveni existenciální úzkosti. Existenciální úzkost umí paralyzovat, hluboce znejišťovat a případně způsobovat panickou reakci. A tomu se naprostá většina lidí snaží každý den vyhnout.

Někteří lidé věří mainstreamovému zpravodajství, i když není vždy 100% objektivní. Někteří lidé, aniž by si dali práci s kritickým rozlišováním zdrojů, naopak věří různým "nezávislým" médiím, které mohou být založeny nebo vedeny různými zájmovými skupinami a naplňovány konspiračními teoriemi (např. že očkování proti covidu zabíjí, že Bill Gates nás chce všechny očipovat a že díky technologiím 5G nás pak budou ilumináti nebo šéfové všech zemí ovládat). Je potřeba podotknout, že ať si to lidé uvědomují nebo ne (nepříjemná pravda, kterou si nechceme uvědomit?), my už dávno očipovaní jsme. Přes naše počítače, mobily, tablety, kreditní karty, automobily, nově i občanské průkazy a v budoucnu přes různé další technologie jako je třeba inteligentní lednička. Už dávno jsme monitorováni přes aplikace, přes signál mobilu, přes počítače a mailové adresy. Kdyby někdo chytrý chtěl, může nás odposlouchávat a sledovat web kamerou na našem počítači každý den. Takže i kdyby to byla pravda, že bychom měli čip v rameni po očkování, už to není zásadní změna. 

Obecně se cítíme dobře "mezi svými", kdy sdílíme svůj pohled na svět, svoji "víru" a dobrý pocit z vlastní skupiny. Dává nám to pocit uklidnění, pocit sounáležitosti a jakého si privilegia "nositelů pravdy". To nám může pomáhat "bojovat" se "zlým", "nespravedlivým" a "mocichtivým" světem. Pak se můžeme lépe obrnit, lépe bojovat a díky očerňování jiných skupin pak může vznikat silnější kontrast mezi "dobrem" a "zlem". Jsme sociální bytosti, které, ať chceme nebo ne, podléhají "stádnímu" uvažování a chování. Bohužel davová psychóza se tolik neodvíjí od inteligence a vzdělání svých nositelů, ale spíš souvisí s počtem lidí ve skupině a se schopností sugestivně přijímat různé názory od "důvěryhodných bližních", kteří to přeci myslí dobře a možná mají i lepší poznání věcí pozemských i nadpozemských. Lépe chápou principy "spiknutí" vlád a snahy o podmanění lidského pokolení. 

Možná se nás opravdu někdo snaží ovládat a zneužívat, ale někdy jsou konspirační teorie natolik neuvěřitelné, že jsou spíše ze žánru sci-fi. Na druhou stranu různí nositelé "prorockého poselství" o iluminátech a dalších teorií, můžou být lidé, kteří uvěřili novodobým mýtům nebo sami ještě hledají sebe a své místo na světě. Možná díky úžasným a děsivým informacím mohou tito lidé dát svému vlastnímu životu smysl, hodnotu a řád, kterou před tím mohli (nevědomě) postrádat. Pocit vlastní důležitost se dá hledat různými cestami. A spasitelský komplex nebo kázání "pravdy" jsou dobrými nástroji vznikající samolibosti.

Samotné přijetí toho, že jsme byli (a ještě asi chvíli budeme) součástí pandemie relativně nebezpečného viru, které způsobuje zápaly plic, tromby a případné infarkty a mrtvičky, který způsobuje hluboké klinické deprese a úzkosti nebo únavový syndrom, je těžké a náročné. Zkušenost a představa dlouhotrvající pandemie je pro lidský organismus stresující a vyčerpávající. A naše tělo a mysl se potřebuje "zabetonovat" vůči hrozbám, které nejsou bezprostřední. Pak je také jednodušší bagatelizovat šíření nemoci, její dopady a vliv svého chování na druhé lidi. Jsou věci, které ne každý chce slyšet. Vytěsňujeme, popíráme a ohýbáme realitu ve prospěch našeho vidění světa, které se snažíme udržet relativně bezpečné. V létě, kdy je tendenční pokles nakažených, je covid jakoby příliš "vzdálený", dokud ho nemá soused, kamarádi, partneři a děti. A proto se někteří lidé snaží o to nepřipouštět si, že tady je stále mezi námi. Příliš by je to otravovalo, kazilo jim náladu nebo by se museli konfrontovat se svojí vlastní úzkostí a strachem, které nechtějí cítit. 

Je to složité téma, kdy polopravdy, pravdy a lži na internetu utvářejí mínění veřejnosti. Není vždy jasné, co pravda je a co pravda není. Média také někdy skreslují nebo se chovají účelově, stejně jako jednotlivci. Ale zároveň potřebujeme něčemu věřit, abychom se mohli o něco opřít a dál žít. Je třeba být k sobě upřímní, neodhánět své nepříjemné pocity, zkoumat své myšlenky a proces poznávání. Je důležité občas studovat i názory lidí, kteří nezastávají naše přesvědčení. Je to velice důležité, protože jinak můžeme uvíznout v naší sociální bublině a s realitou se poměrně dost míjet. Kdyby nešlo o životy, naše zdraví a ekonomiku naší země, asi by to nebylo tak důležité. Ale ono to je důležité, protože každý jsme zodpovědní za své činy. A tyto činy mají vliv na zdraví, pohodu a životy druhých lidí. Je to těžká pravda, která se těžko přijímá.