PSYCHOSOMATICKÉ POTÍŽE a psychoterapie

Znáte ze svého života situace, kdy máte fyzické těžkosti, ale žádný objektivní medicínský nález nebyl opakovaně nalezen? Cítíte tlak na hrudi, bolest žaludku, nemůžete se nadechnout, bolí vás hlava nebo záda? Copak ti neschopní doktoři nemůžou zjistit, co mi vlastně je? A co když příčina opravdu není v "těle", ale v naší mysli nebo v sociálním prostředí?

Co když už je toho na mě moc a já jsem vyřízený, přetažený, jdu přes svoje možnosti? Co když zažívám příliš mnoho stresu a nejistoty? Co když žiju v konfliktních vztazích a zuby nehty se snažím, abych se nezhroutil? Nebo zažívám strach a hněv, které potlačuji? Důvodů psychosomatických obtíží je mnoho a zde se můžeme podívat na základní princip vzniku a fungování těchto jevů. 

Psychosomatická onemocnění jsou takové potíže, které se projevují tělesně bez objektivních medicínských nálezů příčiny a objektivního výskytu (respektive výskyt v podobě nádoru může být nalezen, ale příčina vzniku může být díky chronickým psychogenním činitelům). Psychosomatické potíže jsou tedy psychicky nebo psychosociálně podmíněné a umocněné. Může se jednat o akutní reakce na stres, úzkost, vnější nebo vnitřní konflikt, anebo o chronické působení těchto nepříznivých vlivů. Proč se nám to ale děje? Copak to neumíme řešit a zvládat lépe?

Obecně vznik psychosomatických problémů nastává tehdy, když

• Zažíváme příliš akutního nebo chronického stresu, který nedokážeme kompenzovat (např. přetěžování v práci nebo časté neshody v partnerství)
• Nejsme schopní nahlížet určitá fakta v našich životech (že se nám hroutí život, že nejsme v souladu s naším sebeobrazem, že prožíváme nejistotu a strach atd.)
• Různé myšlenky, pocity a reakce vědomě potlačujeme nebo nevědomě vytěsňujeme (a když to děláme úspěšně dlouhodobě, naše mysl tyto obsahy nevnímá, ale projevují se skrze tělo)
• Nejsme schopni propojovat myšlenky a emoce na vědomé úrovni (schopnost vnímat, co se v nás odehrává a proč) a fungujeme spíš mechanicky (na autopilota)
• Příliš se kontrolujeme, usměrňujeme, řídíme a omezujeme
• V případech, kdy vědomě musíme řešit nějaké životní situace, tělo je "vyřeší" za nás (vyhneme se zodpovědnosti jít ke zkoušce, konfrontovat se s autoritou, přiznat se k provinění atd. – onemocnění nás "chrání" před realitou a my se můžeme na nemoc vymluvit)
• Konkrétně když odmítáme a neprojevujeme vlastní smutek, hněv, pocity viny a smutku
• Když máme nezpracovaná trauma
• Když naše napětí (tenze, vybuzení) není možné využít k smysluplné akci a k odreagování
• Máme příliš propustné osobní hranice, bezbřehou empatii a necháme si vše líbit bez adekvátní vymezující se reakce ("polykáme" situace, jsme plně k dispozici atd.)
• Když nežijeme svůj život a neděláme, co chceme a potřebujeme (neustále se přizpůsobujeme, vyhovujeme, bereme ohledy na úkor sebe a podřizujeme se tomu, co by se mělo a má)

Vědomým potlačením nebo nevědomým vytěsněním, disociací nebo popřením se nepřijatelného nebo nechtěného obsahu mysli nezbavíme. Stále v nás je. A tělo je další instancí, která se snaží informace v nás jednak kompenzovat, a jednak nám dávat najevo "Pozor, něco se děje, věnuj se mi, vyřeš mě!". A pokud budeme dále ignorovat signály naší mysli a těla, potlačování a vytěsňování nám bude brát životní energii, stresovat nás, oslabovat náš imunitní systém a komplikovat nám život.

Doc. MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D považuje tělesné příznaky jako náhražku vědomého reagování a prožívání. Tělesné reagování se stalo jediným možným způsobem udržení homeostázy a poslední záchranou před psychofyzickým zhroucením, které by vyvolala neúnosná konfrontace se sebou samým. Je třeba si také uvědomit, že psychické a psychosomatické poruchy se podílejí 40% na přiznání předčasného důchodu a mají za následek předčasnou úmrtnost. Z vlastní zkušenosti stáže na psychosomatické klinice jsem si uvědomil, že řada lidí s psychosomatickými problémy (a nevědomými problémy) je na dávkách nemocenského pojištění a dlouhodobě mimo pracovní proces.

Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc. upozorňuje na psychosomatickou teorii psychoanalytika Franze Alexandra, který tvrdí, že psychosomatická porucha vzniká, když jsou splněny 3 podmínky: V těle musí být zranitelný orgán (vrozená dispozice), musí být přítomen vnitřní konflikt a tento konflikt musí být aktivován spouštěcí sociální situací.  

Někteří psychosomatičtí pacienti "somatizují" své problémy z důvodu toho, že kdyby si uvědomili, co všechno si potřebují uvědomit, neunesli by to. Je to jakási záchranná brzda, aby se nezhroutili. S tím se může pojit i potřeba ustát běžné fungování našeho života nebo ustát těžkosti, které nás potkaly. Potřebujeme pracovat, udržet rodinu, zvládnout táhlé soudní řízení nebo neustálé přesčasy v práci. Unášet nevěru partnera, pubertu svých dětí nebo nejistotu své budoucnosti. Někdo potřebuje ustát svojí těžkou minulost a nerozsypat se. Není ostudou ani chybou, že máme potíže a problémy. Není to prohrou, že někdy něco nezvládáme a že toho je na nás moc. Můžeme si říct o pomoc. Nejsme stroje a nemáme neomezené možnosti. Občas potřebujeme zvolnit, postarat se o sebe a vyřešit problémy, které si s sebou nosíme. A právě proto se člověk může obrátit na profesionály v oblasti duševního zdraví, kteří mohou pomoci "nadýchnout se" ve svém životě, pomoci rozvolnit zauzlované problémy, objevit nevědomá témata a společně se podívat na konstruktivnější možnosti žít svůj vlastní život.

Možná se stydíme za to, co cítíme a co bychom si přáli. Možná bychom se cítili provinilí, kdybychom si některé věci v mysli přiznali. Můžeme mít kontakt s těmito obsahy, ale "zakážeme" si je a tím je potlačíme. Psychoterapie také slouží k tomu, abychom si "nalili čistého vína" a tím dali průchod tomu, co si nedovolíme o samotě nebo se svými blízkými vnímat. Tím ze sebe můžeme velkou tenzi shodit a pracovat na tématu bezpečným způsobem a v bezpečném prostředí. Někdy si netroufneme do tématu jít sami, a proto potřebujeme druhého člověka, který bude mít pro nás pochopení a neodsoudí nás. Někdy se potřebujeme naučit více se přijímat takoví, jací jsme. A naučit se k sobě být laskavější a ohleduplnější.

Jiní psychosomatičtí pacienti potřebují teprve "vybudovat" potřebná tykadélka, aby začali vnímat fakta ve svém životě (situace, emoce, souvislosti), která jim unikají a pak pracovat na jejich zvládání. Pokud ve svém životě nechápeme, proč se nám děje to, co se nám děje, je třeba nejprve umožnit vidět to, co nevidíme. Jinak se můžeme cítit bezmocní a bezradní ("Manželka po mě pořád něco chce a já vůbec nechápu, co. Nerozumím jí. A teď mi vyhrožuje rozvodem."). A psychosomatičtí pacienti si ani nemusí připouštět, že tyto nepříjemné pocity zažívají. Jen se cítí unavení, podráždění, nebo bez nálady. Nejsou v kontaktu s tím, co se v nich odehrává. "Jenom" je třeba bolí hlava a mají zažívací problémy. Mají jednou za čas panickou ataku, ale vše je jinak perfektní. Nebo si připadají zmatení a nekoncentrovaní, ale jinak je vše v pořádku. Třeba se nechtějí vracet domů ke svému manželovi a cítí tlak na hrudi, ale nerozumí své situaci. Má podezření na blížící se infarkt (tlak na hrudi může být projevem úzkosti a strachu). Podobně jako nadýmání a bolest žaludku nebo hlavy může být ze stresu a přetížení.

Nejčastější objektivní stresory a situace, které se můžou podílet na psychosomatických problémech:

• Vztahové problémy
• Nedostatek spánku a odpočinku
• Příliš mnoho úzkosti, nejistoty, nestability, změn a ztrát
• Příliš mnoho práce, tlaku, očekávání, perfekcionismu
• Vnitřní konflikty (konflikty přání a povinností, konflikty hodnot, konflikt reality a ideálu, konflikty vlastních potřeb a potřeb druhých atd.
• Vnější konflikty (hádky, kritika, mobbing…)
• Zneužívání a překračování osobních hranic
• Trauma a PTSD
• Oběti násilí a agrese
• Alkoholismus a drogové závislosti (vlastní, v partnerství nebo rodině)

Za psychosomatická onemocnění (kdy se aspoň částečně projevuje i vliv psychiky a sociálních podnětů) se považují tato:

• Hypertenze
• Cukrovka
• Ekzémy a kožní problémy
• Migrény a bolesti hlavy
• Astma
• Žaludeční a střevní problémy, vředy
• Srdeční problémy
• Poruchy štítné žlázy
• Některé formy obezity
• Hysterické poruchy (konverzní symptomy – psychogenní ochrnutí, psychogenní slepota a hluchota, omdlévání, trubicovité vidění atd.)
• Pohlavní poruchy, poruchy erekce, vaginismus
• Rakovina

Pokud somatická medicína neprokázala objektivní biologickou nebo chemickou příčinu, je na místě se ptát, jakým způsobem žiju svůj život. Co mě v životě trápí? V čem se můj život cyklí? Kde se koncentruje moje nespokojenost? Co v životě nechci a nemůžu vidět a přijmout? V jaké atmosféře žiju a pracuju? Je na místě tedy sebepoznání, objevování kontextu a odhalováni skrytého v nás a kolem nás. Na to často nestačíme sami. Může se nám hodit průvodce na cestě po své vlastní duši, abychom objevili to, co nám samým uniká. A pak věci postupně začít měnit. Na vaší cestě vám přeji hodně zdaru!