ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT

Pojem zodpovědnost můžeme chápat především z pohledu etického, právního a politického. Zodpovědnost ale nesouvisí jen s legislativou a morálkou, ale také se sebeurčením, se sebeuvědoměním, se schopností ponaučit se a být hnací silou svého života. Z hlediska osobního je zodpovědnost ještě důležitější, než z hlediska nějaké litery. Kdo je schopen sebereflexe a proaktivity, sebeurčování na základě vlastní vize a vlastních hodnot, ten je vskutku odpovědný. Zodpovědnost totiž souvisí především se schopností vědomě a svobodně "odpovídat" za svůj život.

Zkuste si přečíst následující vyjádření a nechte je na sebe působit. Zkuste si obsah a význam slov vizualizovat. Co vidíte? Co cítíte? Spíše souhlasíte nebo nesouhlasíte? A proč? Zkuste se na sebe podívat z hlediska těchto vyjádření a zkuste si uvědomit, co to zodpovědnost za svůj život znamená: Jsem zodpovědný za celý svůj dospělý život. Jsem zodpovědný za to, jak přemýšlím, co cítím, jak se vyjadřuji a jak se chovám. Jsem zodpovědný za své štěstí, své návyky a za své reakce na cokoli. Jsem zodpovědný za to, jestli jednám smířlivě nebo zda vytvářím konflikty. Zda hledám řešení nebo problémy. Zda hledám cesty nebo stavím barikády. Jsem zodpovědný za to, zda šířím lásku, pochopení a uznání nebo zda šířím nenávist, pomluvy a strach. Jsem zodpovědný za to, jestli se rozvíjím nebo lelkuji a nikam svůj život nesměruji. Jsem zodpovědný za to, jestli svůj život aktivně řídím nebo jestli se nechám pasivně vláčet a ovládat druhými, svými slabostmi, zlozvyky a temnými stránkami. Jestli o sebe pečuji nebo jsem zanedbaný. Zda studuji, poznávám nové věci a zkušenosti nebo zda jsem rezignovaný a cítím se jako oběť. Zda se nechám ovládat svými myšlenkami a emocemi nebo zda mám nadhled a dokážu se kontrolovat. Zda se snažím naplnit svůj osobní potenciál nebo zda se spokojím s průměrností. Zda se nechám vytočit druhými nebo zda si uvědomuju, že jejich problémy a pocity jsou jejich a mě se slabosti druhých nedotýkají. Zda na sobě pracuji a léčím si svá vnitřní zranění nebo zda se nechám svým egem ovládat, abych si svá zranění nezdravě kompenzoval. Obviňuji druhé za to, co cítím, nebo si uvědomuji, proč co cítím a přebírám za své emoce zodpovědnost, aniž bych obviňoval a urážel druhé? Jsem zodpovědný za sebe a svůj vliv nebo se ztotožňuji s druhými a přebírám za ně zodpovědnost? Jsem zodpovědný za to, kdo jsem a jak ovlivňuji druhé? Jsem zodpovědný za to, jakou energii vysílám do světa a jakou energii do svého života přitahuji?

Seznam by mohl pokračovat dále. Důležité je položit si takové otázky a konfrontovat se s nimi. Co v nás vyvolávají? Uvědomil jsem si, za co jsem zodpovědný, ale dřív jsem si to neuvědomoval? Nebo si tíhu zodpovědnosti raději nechci přiznávat? Či jsem navyklý za sebe přebírat minimum zodpovědnosti? Uvědomme si, že zodpovědnost za naše životy je jedním z nejdůležitějších postojů na cestě k osobní seberealizací. Je to otázka sebeuvědomění anebo žití v nevědomí a v iluzi.

Mohli byste namítnout, že přece nejsme zodpovědní za to, jak vypadáme, jakou máme inteligenci, jak jsme byli vychovaní nebo traumatizovaní. Máte pravdu. Z větší části jsme naprogramování dědičnými informacemi, výchovou a vzděláním. Máme vtištěné specifické kulturní vzorce a hluboká mentální přesvědčení. Jsme naučení určitým způsobem reagovat, myslet, cítit a jednat. Ale jakmile dospějeme k sebeuvědomění, k sebereflexi, ke schopnosti vizualizovat a používat vlastní vůli, přibližujeme se k svobodě - tedy i k zodpovědnosti. Pokud jsme mentálně dospělí, přebírám za sebe zodpovědnost. Když se dostatečně známe a když víme, co chceme a co nechceme, je už hlavně na nás, co ve svém životě změníme a co ponecháme. To, že je cesta transformace našeho nitra zdlouhavá a někdy i bolestná, je jiná věc. Ale je to svobodná a zodpovědná cesta k seberealizaci.

Dokud nepřebereme zodpovědnost za sebe, budeme za svůj život vinit druhé, rodiče, partnery, okolnosti, nadnárodní firmy, vládu a celý svět - že se na nás vykašlal, že nás zradil, že nás zneužili, že nás ignorují, že nás nemilovali... Budeme druhé obviňovat za to, jak se nám daří a jak se cítíme. Ale to je iluze. Druzí mohou dělat různé věci, ale je na nás, zda si impulzy od druhých budeme brát osobně nebo zda si takové lidi budeme chtít u sebe ponechávat. Je to na nás, zda za svůj život a za své štěstí a naplnění převezmeme zodpovědnost. A zda na základě tohoto uvědomění budeme jednat.

Na druhou stranu jsme reálně spoluzodpovědní za svět a prostředí, který je kolem nás. Za svět, který spoluvytváříme svým přičiněním nebo nečiněním (společenství, ekosystém, výchova a vzdělávání dětí, žití a působení vlastních hodnot...). Jsme zodpovědní za to, na co máme vliv. Respektive jaký vliv nebo energii vysíláme. Pokud někdo bude záměrně agresivní a chce druhého ponižovat, je za své chování zodpovědný. A tato energie se dotyčnému bude vracet. Existuje jakýsi zákon karmy. Když někdo je plný nenávisti, strachu a zloby, buď si takový člověk bude druhé od sebe odhánět nebo se mu bude dostávat podobných reakcí. Kdo rozdává lásku a pochopení, většinou se mu takové reakce vracejí a lidé s takovým člověkem chtějí trávit čas. Když negativně přemýšlíte, cítíte a jednáte, zároveň přímo ubližujete sami sobě. Tyto negativní impulzy nás ovlivňují a ukládají se do nás. Zvykáme si takto fungovat a může dojít i k psychické nerovnováze a k somatizaci. Negativní vibrace jako je hněv, strach a lítost z dlouhodobého hlediska uzamykají naše schopnosti, vysávají naší vitalitu a ničí naší kreativitu. A mohou nás uvrhnou do našeho vnitřního "pekla".